Arlow Jim, Neustadt Ila: UML 2 a unifikovaný proces vývoje aplikací | PŘEČTENO.COM
Originální titul: UML 2 and the Unified Process: Practical Object-Oriented Analysis and Design Jazyk: čeština Rok vydání: 2007 ISBN: 978-80-251-1503-9 Autoři: Jim Arlow a Ila Neustadt, autorská dvojice zabývající se vývojem SW, zejména z pohledu analýzy a návrhu.
"Dnešní vývoj probíhá ve světě rychle se měnících požadavků, k lite codec změn v zadání, nových úkolů, tlaku na termíny i na nízkou cenu projektu. Aby programátor, softwarový inženýr, šéf týmu i celá firma mohli obstát, musí klást silný důraz také na analýzu, specifikaci, návrh a tvorbu architektury." Požadavky Dva způsoby zachycení požadavků: 1) funkční + nefunkční požadavky, 2) jako případy užití a aktéři (tzn. model případů užití už při sběru požadavků, ne až v pozdějších fázích upřesňování a vizualizací). Specifikace systémových požadavků zahrnuje jak funkční k lite codec požadavky (požadovaná služba), k lite codec tak nefunkční požadavky (vlastnosti a omezení). Techniky hledání požadavků: pohovory, dotazníky, dílny. Klíčové aktivity metodiky UP: 1) nalezení aktérů a případů užití, 2) detail případu užití. Případy užití jsou funkce, které systém vykonává jménem jednotlivých aktérů (tj. iniciátorů těchto funkcí) nebo v jejich prospěch. Požadavky v modelu požadavků mohou být k případům užití sledovány pomocí matice sledovatelnosti požadavků, tedy propojením dvou databází funkčních požadavků – SRS s množinou případů užití. Doporučení pro psaní případů užití: 1) stručně a jednoduše; 2) důležité je CO, nikoliv JAK; 3) vyhýbat se funkční dekompozici. Analýza Analýza spočívá v tvorbě modelů, k lite codec které zachycují podstatné požadavky a charakteristické k lite codec rysy požadovaného systému. Charakteristiky dobrého analytického modelu: 1) je vždy vytvořen k lite codec v jazyku dané problémové k lite codec domény; 2) zachycuje problém z určité perspektivy; 3) obsahuje artefakty, jež modelují problémovou doménu; 4) vypráví příběh o požadovaném systému; 5) je užitečný pro maximální počet uživatelů a zúčastněných osob. Artefakty analýzy – metamodel: 1) analytické třídy s klíčovými pojmy business domény; 2) realizace případů užití (= vzájemná komunikace analytických tříd realizujících chování systému specifikované případem užití). Třídy a objekty Analytický model středně velkého systému obvykle obsahuje přibližně 50-100 tříd. Objekty jsou soudržné jednotky, v nichž se snoubí data s funkčností. Každý objekt je instancí přesně jedné třídy. Třída definuje společné vlastnosti (atributy, operace, metody, relace, chování) sdílené všemi objekty dané třídy, je vysoce soudržná (= vše podporuje jeden určený účel). Operace jsou abstraktní specifikace pro funkce objektu vytvořené k lite codec během analýzy, zatímco metody jsou konkrétní k lite codec specifikace funkcí objektu vytvořených v etapě návrhu. (Během analýzy jsou služby modelovány jako množina operací, v etapě návrhu jako množina metod.) Konstruktory představují speciální metody ve většině OOP, které vytvářejí nové objekty, mají platnost třídy (patří třídě). Stejně tak se mohou pro vymazání objektů z operační paměti volat speciální metody nazývané destruktory. Výstupem analýzy případů užití jsou analytické třídy a realizace případů užití. Analytické třídy Analytické třídy obsahují množinu hlavních kandidátních atributů a množinu hlavních operací. Podle čeho poznáme dobrou analytickou třídu? – V názvu se zrcadlí její účel, je výlučným zobecněním (jedním specifickým prvkem domény), k lite codec je mapována na jasně danou vlastnost problémové domény, má svou vlastní množinu odpovědností. Podle čeho poznáme špatnou analytickou třídu? – Je to funktoid (třída s jedinou operací), je “všemohoucí” (tzv. děvečka pro všechno, obvykle s hodně obecným a nic neříkajícím názvem), obsahuje široce rozvětvený strom dědičnosti, je málo soudržná, má úzké vazby na mnoho dalších tříd. Analýza podstatných jmen a sloves (technika hledání analytických tříd): podstatná jména a spojení podstatných jmen na třídy a atributy, slovesa a slovesné fráze na odpovědnosti a operace. Metoda štítků CRC (technika k lite codec hledání analytických tříd): důležité předměty problémové domény zapisují členové k lite codec týmu na lístečky, které jsou rozděleny na tři oddíly – C ( classes , obsahuje název třídy), R ( responsibilities , obsahuje seznam odpovědností), C ( collaborators , obsahuje seznam dalších spolupracujících tříd). Relace k lite codec Objekty uskutečňují chování modelovaného systému díky vzájemné spolupráci, která spočívá v předávání zpráv prostřednictvím spojení. Tato spojení, asociace, jsou sémantickými vazbami mezi třídami. Násobnost vazeb označuje interval objektů, které lze zahrnout do relace v určitém okamžiku. Závislosti jsou relacemi, v nichž se změna v dodavateli automaticky projeví i v klientovi, k lite codec klient je určitým způsobem na dodavateli k lite codec závislý. Dědičnost a polymorfismus Zobecnění je relace mezi ob
Originální titul: UML 2 and the Unified Process: Practical Object-Oriented Analysis and Design Jazyk: čeština Rok vydání: 2007 ISBN: 978-80-251-1503-9 Autoři: Jim Arlow a Ila Neustadt, autorská dvojice zabývající se vývojem SW, zejména z pohledu analýzy a návrhu.
"Dnešní vývoj probíhá ve světě rychle se měnících požadavků, k lite codec změn v zadání, nových úkolů, tlaku na termíny i na nízkou cenu projektu. Aby programátor, softwarový inženýr, šéf týmu i celá firma mohli obstát, musí klást silný důraz také na analýzu, specifikaci, návrh a tvorbu architektury." Požadavky Dva způsoby zachycení požadavků: 1) funkční + nefunkční požadavky, 2) jako případy užití a aktéři (tzn. model případů užití už při sběru požadavků, ne až v pozdějších fázích upřesňování a vizualizací). Specifikace systémových požadavků zahrnuje jak funkční k lite codec požadavky (požadovaná služba), k lite codec tak nefunkční požadavky (vlastnosti a omezení). Techniky hledání požadavků: pohovory, dotazníky, dílny. Klíčové aktivity metodiky UP: 1) nalezení aktérů a případů užití, 2) detail případu užití. Případy užití jsou funkce, které systém vykonává jménem jednotlivých aktérů (tj. iniciátorů těchto funkcí) nebo v jejich prospěch. Požadavky v modelu požadavků mohou být k případům užití sledovány pomocí matice sledovatelnosti požadavků, tedy propojením dvou databází funkčních požadavků – SRS s množinou případů užití. Doporučení pro psaní případů užití: 1) stručně a jednoduše; 2) důležité je CO, nikoliv JAK; 3) vyhýbat se funkční dekompozici. Analýza Analýza spočívá v tvorbě modelů, k lite codec které zachycují podstatné požadavky a charakteristické k lite codec rysy požadovaného systému. Charakteristiky dobrého analytického modelu: 1) je vždy vytvořen k lite codec v jazyku dané problémové k lite codec domény; 2) zachycuje problém z určité perspektivy; 3) obsahuje artefakty, jež modelují problémovou doménu; 4) vypráví příběh o požadovaném systému; 5) je užitečný pro maximální počet uživatelů a zúčastněných osob. Artefakty analýzy – metamodel: 1) analytické třídy s klíčovými pojmy business domény; 2) realizace případů užití (= vzájemná komunikace analytických tříd realizujících chování systému specifikované případem užití). Třídy a objekty Analytický model středně velkého systému obvykle obsahuje přibližně 50-100 tříd. Objekty jsou soudržné jednotky, v nichž se snoubí data s funkčností. Každý objekt je instancí přesně jedné třídy. Třída definuje společné vlastnosti (atributy, operace, metody, relace, chování) sdílené všemi objekty dané třídy, je vysoce soudržná (= vše podporuje jeden určený účel). Operace jsou abstraktní specifikace pro funkce objektu vytvořené k lite codec během analýzy, zatímco metody jsou konkrétní k lite codec specifikace funkcí objektu vytvořených v etapě návrhu. (Během analýzy jsou služby modelovány jako množina operací, v etapě návrhu jako množina metod.) Konstruktory představují speciální metody ve většině OOP, které vytvářejí nové objekty, mají platnost třídy (patří třídě). Stejně tak se mohou pro vymazání objektů z operační paměti volat speciální metody nazývané destruktory. Výstupem analýzy případů užití jsou analytické třídy a realizace případů užití. Analytické třídy Analytické třídy obsahují množinu hlavních kandidátních atributů a množinu hlavních operací. Podle čeho poznáme dobrou analytickou třídu? – V názvu se zrcadlí její účel, je výlučným zobecněním (jedním specifickým prvkem domény), k lite codec je mapována na jasně danou vlastnost problémové domény, má svou vlastní množinu odpovědností. Podle čeho poznáme špatnou analytickou třídu? – Je to funktoid (třída s jedinou operací), je “všemohoucí” (tzv. děvečka pro všechno, obvykle s hodně obecným a nic neříkajícím názvem), obsahuje široce rozvětvený strom dědičnosti, je málo soudržná, má úzké vazby na mnoho dalších tříd. Analýza podstatných jmen a sloves (technika hledání analytických tříd): podstatná jména a spojení podstatných jmen na třídy a atributy, slovesa a slovesné fráze na odpovědnosti a operace. Metoda štítků CRC (technika k lite codec hledání analytických tříd): důležité předměty problémové domény zapisují členové k lite codec týmu na lístečky, které jsou rozděleny na tři oddíly – C ( classes , obsahuje název třídy), R ( responsibilities , obsahuje seznam odpovědností), C ( collaborators , obsahuje seznam dalších spolupracujících tříd). Relace k lite codec Objekty uskutečňují chování modelovaného systému díky vzájemné spolupráci, která spočívá v předávání zpráv prostřednictvím spojení. Tato spojení, asociace, jsou sémantickými vazbami mezi třídami. Násobnost vazeb označuje interval objektů, které lze zahrnout do relace v určitém okamžiku. Závislosti jsou relacemi, v nichž se změna v dodavateli automaticky projeví i v klientovi, k lite codec klient je určitým způsobem na dodavateli k lite codec závislý. Dědičnost a polymorfismus Zobecnění je relace mezi ob
No comments:
Post a Comment